Tento spis, Lun-jü neboli Hovory (resp. Rozhovory, Pojednání, Rozpravy) je jedním z nejvýznamnějších děl čínské filosofie (ale i filozofie světové), v němž Mistr Kchung-fu-c (552-479 př.Kr.), pokládaný čínskou tradicí za největšího mudrce všech dob, shrnuje principy konfuciánské filosofie (180 stran).
Konfucianismus je původním čínským filosofickým a náboženským učením, které na dva a půl tisíce let ovlivnilo utváření společenského systému nejen v Číně, ale i v přilehlých oblastech. Jeho zakladatel Kchung fu-c’, známý u nás pod latinizovaným jménem Konfucius (551-479 př.Kr.), žil v 5.století př. Kr.. Jsou mu přisuzovány tituly jako Mudrc všech věků či První učitel. Jeho učení bylo přijato za státní doktrínu v 2.st. př.Kr. za císaře Chan-Wu-tiho a obohaceno myšlenkami pozdějších myslitelů přetrvalo až do současnosti.
Protože byl konfucianismus natolik spjat se státním zřízením , ztratil sice ve 20.stol. své výjimečné postavení, avšak tradiční konfuciánské hodnoty zůstaly silně zakořeněné v životech lidí a novodobí čínští myslitelé a političtí vůdci stáli před problémem, jak je přizpůsobit modernímu státu. Dnes se hlásí ke konfucianismu na celém světě miliony lidí. Nejvíce stoupenců má v Číně, Japonsku, Koreji, Hongkongu,Vietnamu, na Tchaj-wanu a v Singapuru. Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let. Konfuciovo eticko-sociální učení prosadil především jeho následovník Mencius) 372-289 př.kr. Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
UČENÍ: Konfucius se nepovažoval za nijak originálního myslitele. Vycházel z odkazu minulosti, kterou považoval za zlatý věk. Učil morálnímu kodexu založenému na etice, humanitě a lásce. I přes bouřlivé období zdůrazňovala jeho filosofie ideály řádu a humanity.Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají vždy žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval systém mezilidských vztahů a dobré vlády. Podle jeho filosofie byl urozený muž takový, který se vyznačoval pěti vlastnostmi: vybraným chováním, ušlechtilostí, dobrou vůlí, pílí a laskavostí. Muž by měl tyto kvality využít pro řízení státu. Pro něho představovala služba ve státní správě nejvyšší poslání, protože dobrá vláda mohla přinést blaho všem lidem. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
Konfucius se zabýval také otázkami rodiny, která byla v Číně považována za primární společenskou jednotku. Byla chápána jako základní ekonomická, sociální a politická struktura proto, že se její členové podíleli na všech uvedených činnostech společně. Rodina byla přirozeným prostředím pro morální výchovu a mostem mezi jednotlivcem a společností. Učil, že v rámci rodiny si člověk plně uvědomuje svoji humanitní podstatu. Zdůrazňoval povinnosti a práva každého jejího člena a věřil, že všichni se budou chvat v souladu se svými úlohami.
Konfucius se narodil v Čou-i, malém městečku knížectví Lu na jihozápadě dnešní provincie Šan-tung v severovýchodní Číně. Stalo se tak v zimě, 20.dne - "dne II. krysy" - 10.měsíce 10.roku panování knížete Sianga z Lu anebo 20.roce panování krále Linga z rodu Čou. Podle výpočtu Eul-su Juna to byl 27. srpen 551 (nebo 552) př.Kr.
Bylo to přibližně v době, kdy v Indii působil Buddha, a v Řecku Pýthagorás; v období vlády Nabuchodonozora (Nebukadnezara) a babylónského zajetí. Několik let po Konfuciově smrti se narodili Sókratés a Empedoklés.
Lu bylo malé knížectví, vklíněné mezi dva mocné státy více či méně barbarského původu, Čchi na severu a Wu na jihu. Na západě sousedilo s dalšími malými centrálními státy Chu-nanu, s Wej a Sung. Navzájem si byly podobné svým postavením ve feudálním světě, původem svých vládců, starobylostí své civilizace a svého zařazení v rámci čínské konfederace. Lu bylo blíž k pobřeží, a bylo méně civilizováno. Hraničilo s provincií Chu-nan, kolébkou Číny, a hledělo k moři, tam, kde se tyčí Tchaj-šan, posvátná hora s věčně zelenými cedry. Konfucius ji v dětství kontemploval a v hodině své smrti si na ni vzpomněl.
Konfucius je jezuity latinizovaná forma jména Kchung-fu-c neboli mistr Kchung. Jeho rodinné jméno je Kchung, osobní jméno Čchiou a příjmení, či přesněji jeho veřejné osobní jméno je Čung-ni , neboli nejmladší Ni.
V Konfuciových žilách kolovala údajně královská krev, prý byl dokonce potomkem vládců z Čang. Jisté je, že přišel na svět ve velmi chudé aristokratické rodině. (Jméno Kchung se objevuje poprvé v VIII.stol. př.Kr.)
Jeho otcem byl pravděpodobně Kchung Che, zvaný později Čou Liang-cho, syn Po-chia a vnuk Kchung Fang-čoua, guvernéra Fanga, prvního člena linie rodu, náležejícího k vojenské šlechtě, která emigrovala do Lu. I jeho otec byl guvernérem Čou (někdy je Konfucius označován jako syn guvernéra Čou), a v mládí se proslavil hrdinstvím při dobývání knížectví Pi-jang.
Čou-liang Cho se oženil napřed s dívkou z rodu Čou. Měl s ní devět dcer. S vedlejší ženou měl nemocného syna jménem Meng-pchi. Dcery ani synové, kteří nejsou plně fyzicky zdrávi, nejsou schopni tradovat kult předků, což je v čínské společnosti velice důležité. V pokročilém věku se tedy oženil s mladičkou dívkou z rodu Jen, která prý ještě nosila sponku ve vlasech, bylo jí tedy patnáct let.
Dívku jménem Čcheng-caj přivedli do chrámu předků rodiny jejího muže přesně tři měsíce poté, co poprvé vkročila do jeho rodiny. Po tomto obřadu se bála, že nebude moci počít chlapce, vzhledem k věku svého muže. Potají se odešla modlit do chrámu na hoře Ni-čchiou. Z toho pochází Konfuciovo jméno, Čchiou, vršek nebo mohyla.
Čcheng-caj spatřila ve snu Černého vládce (pána vod), později jednorožce, kteří jí ohlásili narození mudrce, nekorunovaného krále. Před porodem vyhledala jeskyni, zvanou mezi lidem "dutý morušovník". Ve chvíli narození syna uslyšela nebeskou hudbu a hlas, který jasně říkal:
Nebesa, pohnuta vašimi modlitbami vám dala syna světce.
Morušovník může taktéž být skrytou narážkou na obřady plodnosti, kterým se oddávala mládež v některých jihočínských provinciích, a které se patriarchální čínská morálka - ne bez potíží - pokoušela potlačit. Ukazuje to i jméno Konfucia. Znak Kchung znamená dutý. Skládá se ze dvou grafém ve významu vlaštovčí hnízdo. Je to narážka na jaro, kdy chlapci a dívky spolu chodili hledat vlaštovčí vajíčka. Ale znamená to také, že Konfuciova rodina pocházela z královského rodu Čang, jehož prapředek se "zrodil z vlaštovčího hnízda".
Načítavam hodnotenie knihy...
